Dotace na kotle = kotlíková dotace

AKCE    " kotel HANA za 19.900 Kč ... a zbytek doplatí dotace !                                       Pro velký zájem akce prodloužená do 30.6.2016 

Vyplňte formulář ... a emailem vám příjdou veškeré informace.

  1. Opište nebo zkopírujte prosím následující znaky do formulářového pole: g4Zji4Mbu9K

  2. Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
    Po kliknutí na "Odeslat zprávu", bude zpráva zaslána na náš e-mail. Odpověď můžete očekávat do 2 pracovních dnů. Většinou to ale bývá do pár hodin.

Slovníček pojmů - tepelná čerpadla

AVTČ (Asociace pro využití tepelných čerpadel)

Asociace pro využití tepelných čerpadel je jedinou profesní organizací sdružující společnosti zabývající se technologií tepelných čerpadel. Členem naší asociace jsou všichni významní výrobci a dovozci tepelných čerpadel v České republice. Prostřednictvím členů se na trh dostává více než 80% ze všech u nás prodaných tepelných čerpadel.

Cíle AVTČ

Rozvoj instalací tepelných čerpadel v České republice má značné zpoždění za zeměmi, které jsou aktivní v oblasti snižování energetické náročnosti a ochraně životního prostředí již desítky let.

První cílené instalace se u nás objevují na začátku 90. let. Nízká úroveň cen energií pro domácnosti, způsobila, že návratnost investičních prostředků do instalace tepelného čerpadla byla neúnosně vysoká. V některých případech byla delší než samotná životnost zařízení.

V těchto nepříznivých podmínkách, bez podpory, "jen z fandovství", se pár jedinců a firem dalo cestou průkopníků do instalace tepelných čerpadel.

O tepelných čerpadlech, která u nás byla poměrně málo rozšířená, bylo k dispozici pouze minimum informací. Mezi laickou i odbornou veřejností chyběly seriózní údaje a zejména praktické zkušenosti z provozu. Tento stav, i když se pro popularizaci tepelných čerpadel udělalo mnohé, přetrvává bohužel do dnešních dnů.

Z těchto důvodů si Asociace pro využití tepelných čerpadel vytkla nelehký úkol. Působit v oblasti šíření informací, vzdělávání odborníků (architektů, stavebních inženýrů, projektantů, montážních firem, státní správy) i potenciálních investorů.

Existují nejen informační bariéry, ale i legislativní a ekonomické. Ty jsou velmi výraznou brzdou většího rozšíření tepelných čerpadel, proto je nutné, s ohledem na rozvoj instalací tepelných čerpadel, věnovat pozornost i této problematice.

V návaznosti na zapojení do Evropské asociace tepelných čerpadel, sdružující členy jednotlivých zemí EU, které mají dlouholeté zkušenosti, bude možné využívat jejich poznatků a zkušeností. Tím se Asociace může vyvarovat chyb, které každou novou činnost zpravidla provázejí.

AVTČ si klade za cíl dbát na technickou úroveň svých členů a minimalizovat počet nesprávných instalací, které ve svém důsledku vedou k negativnímu postoji uživatelů a potenciálních zájemců o tepelná čerpadla.

Nezbytnou součástí činnosti AVTČ je i koordinovaná spolupráce při řešení energetických, finančních, ekologických a jiných strategických koncepcí státu.

Pro zvýšení informovanosti je důležité i navázání kontaktů s ostatními subjekty. Ať již zájmovými sdruženími v oblasti využití obnovitelných a alternativních zdrojů energie, ochrany životního prostředí, tak elektroenergetickými společnostmi, poradenskými středisky EKIS, energetickými auditory, atd. Přínosná je i spolupráce s vysokými i středními školami, výzkumnými a zkušebními ústavy, atd.

Věříme, že činnost Asociace pro využití tepelných čerpadel povede k větší informovanosti a ve svém důsledku k podstatnému nárůstu instalací tepelných čerpadel. Přispěje k pozitivnímu vlivu na hospodaření s energiemi a bude přínosem pro životní prostředí.

Dehydrátor

Dehydrátor je součástí tepelného čerpadla. Jeho funkce je zbavit chladivo nečistot a vlhkosti.

EHPA (Evropská asociace tepelných čerpadel)

Evropská asociace tepelných čerpadel (EHPA) je společenství národních asociací a uskupeních kolem tepelných čerpadel a významných výrobců tepelných čerpadel v Evropě.

Klade si za cíl přes své členy odborně informovat veřejnost o výhodách tepelných čerpadel plynoucích z jejich menší energetické náročnosti než u klasických zdrojů vytápění. Hlavním cílem je snaha povýšit tepelná čerpadla na úroveň jednoho z možných řešení snížení dopadů globálního oteplování. Proto plně spolupracuje s přislušnými orgány zabývajícími se energetickou politikou v rámci EU.

V tuto chvíli jsou hlavními úkoly certifikace tepelných čerpadel podle kvality DACH/EHPA quality label DACH/EHPA quality label (stejné jako např. u bílé techniky) a certifkace montážních firem v programu EU-CERT.HP.

Ekvitermní křivka

Příklad ekvitermních křivek pro určitou místnost. Z grafu je například patrné, že při požadované teplotě místnosti 20 °C a při venkovní teplotě 0 °C je nutné dodávat topnou vodu o teplotě větší než 60 °C. Pro danou místnost lze stanovit soustavu tzv. ekvitermních křivek (také „topné křivky“), které popisují vzájemnou závislost teploty topné vody, místnosti a venkovní teploty. Na základě požadované teploty místnosti lze zvolit určitou křivku a podle venkovní teploty regulovat teplotu topné vody.

Jsou dva hlavní důvody pro aplikaci ekvitermní regulace:

Větší tepelná pohoda z důvodu potlačení dynamiky (kolísání) teplot v místnosti.
Úspora energie, kdy není třeba zdroj tepla ohřívat na maximum a vydávat z něj největší výkon ale pouze vydat takový výkon, který stačí k ohřátí místnosti na požadovanou teplotu v závislosti na venkovní teplotě.

Ekvitermní regulace

Ekvitermní regulace teploty v místnosti spočívá v nastavení teploty topné vody (neboli v regulaci zdroje tepla) v závislosti na venkovní teplotě. Při nižší venkovní teplotě je požadována vyšší teplota dodávané topné vody, aby došlo k rovnováze mezi dodaným teplem a tepelnými ztrátami místnosti a teplota místnosti tak zůstala konstantní.

Příklad ekvitermních křivek pro určitou místnost. Z grafu je například patrné, že při požadované teplotě místnosti 20 °C a při venkovní teplotě 0 °C je nutné dodávat topnou vodu o teplotě vyšší než 60 °C.
Pro danou místnost lze stanovit soustavu tzv. ekvitermních křivek (také „topné křivky“), které popisují vzájemnou závislost teploty topné vody, místnosti a venkovní teploty. Na základě požadované teploty místnosti lze zvolit určitou křivku a podle venkovní teploty regulovat teplotu topné vody.

Jsou dva hlavní důvody pro aplikaci ekvitermní regulace:

  • Větší tepelná pohoda z důvodu potlačení dynamiky (kolísání) teplot v místnosti.
  • Úspora energie, kdy není třeba zdroj tepla ohřívat na maximum a vydávat z něj největší výkon, ale pouze vydat takový výkon, který stačí k ohřátí místnosti na požadovanou teplotu v závislosti na venkovní teplotě.

Expanzní ventil

Expanzní ventil je zařízení, které sníží tlak v systému. Nejběžnější formou expanzních ventilů je ventil na principu tepelné roztažnosti (TMV), který se používá v vytápění, větrání a klimatizacím (HVAC).

Termostatický expanzní ventil reguluje průtok chladiva a může pracovat při různých teplotách a tlacích. Kapilára je odpovědná za přenos tlaku v systému detekční trubicí připojené k Termostatickému expanznímu ventilu a v podstatě se chová jako plyn. Klimatizační jednotka má tři hlavní části: kompresoru, kondenzátoru a výparníku. Expanzní ventil je součástí výparníku.

Řídí množství chladiva které proudí do výparníku, čímž je dosaženo kontroly přehřívání na výstupu z výparníku.

Tepelná roztažnost ventilu je klíčovým prvkem pro řízení tepelného okruhu, neboli cyklu. Základní tepelný cyklus obsahuje čtyři hlavních prvků, kompresor, kondenzátor, měřicího zařízení a výparník. Jako chladivo prochází obvod obsahující tyto čtyři body. Cyklus začíná, když vstupuje do kompresoru nízký tlak, nízká teplota, v plynné formě. Chladivo je stlačeno kompresorem na vysoký tlak a vysokou teplotu, je v plynném skupenství. Ve vysokém tlaku a teplotě plynu poté vstupuje do kondenzátoru. Kondenzátor urychlí vysokému tlaku a teplotě plynu na vysokou teplotu kapaliny přenosem tepla na nižší teplotu média, obvykle okolním vzduchem. Pracovní kapalina se většinou vyskytuje téměř v bodu varu v expanzním ventilu, a zde podstoupí změnu stavu. Při průchodu expanzním ventilem se vypařuje část tekutiny, zatímco na straně druhé zůstává v kapalném stavu. Pracovní kapaliny pak vstoupí do výparníku, kde kapalný podíl ještě absorbuje teplo z okolního prostředí.

Chladivo

Po zákazu výroby chlorfluoruhlovodíků (CFC) v "rozvinutých zemí" v roce 1995 (pod názvem Montrealský protokol), se pozornost přesunula na další kategorie chemických látek poškozujících ozonovou vrstvu, tj. na nahydrochlorfluoruhlovodíky (HCFC) , které se týkají hlavně chladírenského průmyslu, a to dichlorofluoromethanu (R22).

Byla snaha najít alternativní chladivo pro jednotlivé sloučeniny s vhodnými vlastnostmi a tak nahradit CFC a HCFC, ale velmi rychle se zjistilo, že s výjimkou tetrafluorethanu (R134a), nahradit dichlordifluormethanu (R12), toto nebylo možné dosáhnout.

Snaha byla poté zaměřena na míchání směsí, které měly k dispozici některé požadované vlastnosti vyrobit směs bez nedostatků jednotlivých složek. První vyrobené směsi byly zaměřeny na nahrazení CFC R12 a CFC obsahující azeotropickou směs R502. Tyto směsi zpočátku využil HCFC, který ještě umožňuje využití tradičních minerálních a alkalbenzenových maziv, později směsi s nulový potenciálem poškozovat ozon (ODP) nahradili R12, R22 a R502 použití fluorovaných uhlovodíků (HFC).

Pro nahrazení R22 v současné době existují tři směsi s označením ASHRAE, které jsou navrženy jako možné alternativy, a to R407C (směs difluoromethane (R32), pentafluorethanu (R125) a R134a), R410A (směs R32 a R125) a R417A (směs R125, R134a a R600). Všechny tyto směsi splnily potřebná kritéria, aby byly klasifikovány jako A1/A1, což je nejnižší riziko z hlediska toxicity a hořlavosti dle ASHRAE standardu.

R407C má fyzikální vlastnosti podobné R22, a proto může být použit v zařízení podobné konstrukce, ale R407C se většinou používá ve spojení s novým plně syntetickým olejem, jako polyolester (PoE).

R410A také vyžaduje použití plně syntetické oleje a fyzikální vlastnosti, které jsou velmi odlišné od R22, např. tlak nasycených par u R410A při 40 °C je téměř o 60% vyšší než R22, a tak zařízení musí být navrženo speciálně pro použití s touto směsí.

R417A, stejně jako R407C, má podobné fyzikální vlastnosti jako R22, aby mohl být používán s tradičními minerálními oleji nebo alkyl benzenovými mazivy.

Tabulka srovnání výkonů - studie byla provedena německým výrobcem (Weiss Klimatechnik), srovnání R22, R417A a R407C s použitím 3 kompresorů Copeland v kompaktních jednotkách při vysokých kondenzačních podmínkách (55 °C).

Parametr jednotka R22 R417A R407C
Kondenzátor přívodu vzduchu ° C 36,2 35,8 35,8
Kondenzátoru Výfuková ° C 48,2 46,8 47,6
Výparníku přívodu vzduchu ° C 23,9 24,3 24,3
Výparníku Výfuková ° C 14,2 14,8 14,6
Výstupní teplota ° C 98,5 72,7 88,6
Kondenzační tlak bar / ° C 19.5 / 52.5 18.5 / 55.5 21.3 / 55.5
Sací tlak bar / ° C 4.7 / 4.5 4.4 / 7.6 4.6 / 6
Vlhkost se % 38 39 41
Vlhkost v % 63 67 65
Příkon kW 5,1 4,6 5,4
Kapacita kW 14,7 13,8 14,6

Z výsledků tabulky vyplývá, že pracovní podmínky jsou téměř identické pro všechny chladiva až na dva klíčové parametry. Kondenzační tlak R407C je výrazně vyšší než u R22 a příkon pro R417A je výrazně nižší než u R22 (10,9%) a ve srovnání s R407C (17,4%).

Kompresor

V tepelných čerpadlech je používán kompresor, tzv. SCROLL (česky „spirálový“).

Na rozdíl od pístového kompresoru, který má mnoho pohyblivých částí, scroll kompresor má jeden scroll (neboli spirálu), obíhající po dráze, definované souvisejícímu dalšímu nepohyblivému scrollu (spirále). Nepohyblivý scroll je upevněn k tělu kompresoru. Pohyblivá spirála je spojena s klikovou hřídelí a obíhá po dráze, avšak nerotuje. Rotující pohyb vytváří řadu plynových kapes, které se přemísťují mezi oběma scrolly. Na vstupu dochází k nasávání plynu, který se pohybem přesouvá doprostřed scrollů, kde pak dochází k jeho výstupu. Vzhledem k tomu, že plynové kapsy se při přemisťování dovnitř zmenšují, teplota i tlak se zvyšuje na potřebnou hodnotu.

Kondenzátor

Kondenzátor (druhý výměník) - z kompresoru přicházející chladivo v horkém, stlačeném, plynném skupenství se transformuje na kapalinu a vzniklé teplo odvádí do topného média. V kapalném stavu vrací do cyklu.

Odlučovač chladiva

Odlučovač chladiva do sání kompresoru zabraňuje vniknutí kapalného chladiva do skříně kompresoru ze sacího potrubí a vzniku kapalného rázu.

Jsou vhodné v případech, kdy může docházet k náhlým a krátkodobým přeplavením výparníku chladivem. Odlučovače chrání před kapalinovým rázem ventilové desky kompresorů, ojnice, ložiska atd.

Presostat

Presostaty slouží jako jistící, nebo i řídící prvky okruhu v chladící, klimatizační a tepelné technice. Jako příklad řídící funkce lze uvést ovládání chodu kompresoru podle tlaku, nebo tzv. Pump-down system t.j. odsátí chladiva po pokynu k zastavení kompresoru. Jistící funkce je například ochrana proti překročení nebo nadměrnému poklesu tlaku chladiva, proti chodu bez náplně chladiva nebo při jeho nadměrném úniku.

Zatím co jsou řídící funkce otázkou návrhu systému z hlediska správného chodu a ekonomického provozu, ochranné funkce bývají často vyžadovány legislativou – předpisy. Národní i mezinárodní normy a nařízení pomáhají při zajištění nejvyšší bezpečnosti zařízení. Normalizace je trvalý proces probíhající v zemích EU, přičemž jsou mezinárodní normy aplikovány do národních. Naše normy jsou přebírány průběžně pod označením původních norem s doplňkem ČSN – například ČSN-EN 378 (Bezpečnostní požadavky).

Průhledítko

Použití

Kontrolní orgán průtoku kapalného média v potrubí. Průhledítko z korozivzdorné oceli je určeno pro agresivní kapaliny s ohledem na druh, teplotu a koncentraci pro pracovní tlaky a teploty:

Technický popis

Těleso průhledítka je odlitek se dvěma průzory kruhového tvaru. Průzory jsou zakryty zornými skly, jejichž utěsnění je provedeno pomocí vík, těsnění a šroubů. Pro zlepšení viditelnosti proudění jsou v tělese přepážky způsobující víření kapaliny. Pod průhledítko se doporučuje umístit vhodné osvětlovací těleso.

Připojení

Přírubový spoj s rozměry dle ČSN 13 1060 a ČSN 13 1061.
Stavební délky dle ČSN EN 558.
Základní stavební a připojovací rozměry jsou uvedeny v tabulce.

Materiál

Těleso, víka korozivzdorná ocel (42 2931)
Zorná skla sklo SIAL

Zkoušení

Průhledítko je zkoušeno podle ČSN 13 3060, část 2.

Montáž

Průhledítko lze montovat do potrubí v libovolné poloze bez ohledu na směr proudění. Doporučuje se však montáž se svislým vřetenem a ručním kolem nahoře.
montovat pouze do vodorovného potrubí s víkem nahoře.

Ovládání

Samočinné, tlakem od pracovní látky na kuželku.

R407C (zeotropické chladivo)

R407C - zeotropické chladivo, které bylo navrženo jako náhrada za chladivo R22 v klimatizačním rozsahu. Nepoužívejte toto chladivo v jiném rozsahu. U tohoto chladiva je zřetelný teplotní rozptyl při vypařování. Používá se speciální POE olej, který je jiný, než olej pro R134a, R404a atd.

R417A (zeotropická směs chladiv)

R417A (Isceon 59) - zeotropická směs chladiv. Toto chladivo se používá jako náhrada za chladivo R22. Je určeno pro práci v chladicím rozsahu v oblasti vypařovacích teplot -20 oC až +10 oC (střední a klimatizační rozsah). Jeho výhodou je skutečnost, že pracuje s minerálními oleji a při retrofitu není nutné měnit olej v kompresoru. Použití minerálního a POE oleje je možné.

R410A (chladivo)

R410 je chladivo budoucnosti. V současné době se začíná používat v oblasti klimatizací. Používá se POE olej. Jedná se o vysokotlaké chladivo. Pro toto chladivo se musí používat speciálně navržené kompresory, výparníky, kondenzátory a ostatní součásti chladícího okruhu.

R404A (chladivo do -25 st. Celsia)

R404a zeotropické chladivo, které se skládá ze tří složek. Toto chladivo se chová v chladícím okruhu jako směs tří samostatných látek. Z tohoto důvodu je zřetelný teplotní rozptyl. Rozsah doporučených vypařovacích teplot je -40 oC až -5 oC. Používá se polyoesterový olej(termodynamicky identické chladivo - R507). Páry jsou těžší než vzduch. Mohou způsobit vytěsnění kyslíku. Rychlé odpaření kapaliny mùže zpùsobit omrzliny.

Složení: Směs halogenovaných uhlovodíků: 4% 1,1,1,2- tetrafluorethan (R134a), 44% pentafluorethan (R125) a 52% 1,1,1-trifluorethan, R143a

Rotalock ventil

Rotalock ventil (na výstupu ze sběrače chladiva) umožňujícím připojení manometru a plnění jednotky chladivem. Ulehčuje servisní přístup k chladícímu okruhu. Tyto uzavírací ventily jsou určeny k uzavírání průtoku pracovní látky v potrubí – sacím, výtlačném i kapalinovém. Průtok látky je možný v obou směrech.

Sběrač chladiva

Sběrač chladiva je tlaková nádoba, ve které je chladivo ve formě zkapalněného stlačeného plynu. Nachází se mezi kondenzátorem a výparníkem. Vytváří dostatečnou zásobu kapalného chladiva pro naplnění kapalinového potrubí čirou kapalinou.

Výstup ze sběrače chladiva je vybaven rotalock ventilem umožňujícím připojení manometru a plnění jednotky chladivem.

Scroll

viz Kompresor scroll

Tepelná ztráta domu

Pro ekonomické a efektivní vytápění je důležitým faktorem volba optimálního výkonu zdroje tepla. Výkon topné soustavy se určuje na základě výpočtu tepelných ztrát objektu, které jsou důležité pro celkovou spotřebu energie na vytápění domu. Výpočet tepelných ztrát slouží pro dimenzování vytápěcího systému. Pro stanovení potřebného výkonu zdroje tepla je možné vypočítat tepelnou ztrátu celého objektu.

Pro stanovení potřebného výkonu otopných těles je nutné stanovit tepelnou ztrátu jednotlivých místností. Stanovení výkonu zdroje tepla na základě výpočtu tepelných ztrát můžeme ušetřit jak náklady investiční, tak provozní. Vhodné dimenzování zdroje je také důležitým předpokladem pro dosažení vysoké účinnosti, optimálního fungování a nízkých emisí topidla.

Tepelné Čerpadlo

TČ voda / voda

Typ tepelného čerpadla voda/voda získává teplo ze spodní nebo z geotermální vody. Tato voda je čerpána do výměníku TČ a po cyklu vrácena zpět do země.

TČ země / voda

Tepelné čerpadlo typu země-voda dokáže získávat a využívat energii uloženou v podzemí k přeměně tepelné energie potřebné k vytápění (nebo k chlazení) objektu nebo k ohřevu vody.

TČ vzduch / voda

Tepelné čerpadlo vzduch/voda odebírá teplo z venkovního vzduchu. Vzduch je nasáván přímo do tepelného čerpadla a získané teplo je použito pro ohřev vody v topném systému nebo v zásobníku teplé vody.

TČ vzduch / vzduch

Tepelné čerpadlo typu vzduch/vzduch odebírá teplo z okolního venkovního vzduchu. Vzduch nasává venkovní jednotka, kde je získané teplo převedeno na vyšší tepelnou hladinu a následně využito pro ohřev a vytápění.

Teplotní oblasti a venkovní teploty

Klimatické podmínky jsou prvním faktorem, který ovlivňuje tepelné ztráty a tím také spotřebu tepla na vytápění. Česká republika je sice poměrně malá, přesto zde určité rozdíly v klimatických podmínkách existují. Jsou způsobeny hlavně rozdílnou nadmořskou výškou, charakterem proudění vzduchu a rozdíly ve slunečním svitu.

Vnější teplota je, na rozdíl od teploty vnitřní, velmi proměnlivá. Pro účely návrhu vytápění budov se používá takzvaná "venkovní výpočtová teplota", která je odvozena z dlouhodobých průměrů pěti nejchladnějších dnů. Pro účely výpočtů tepelné ztráty a potřeby tepla na vytápění je území ČR je rozděleno do čtyř teplotních oblastí s určitou stanovenou "výpočtovou teplotou" od -12, -15, -18, -21 °C.

Lokalita (místo měření) Nadmořská výška Venkovní výpočtová teplota Otopné období pro
tem = 13°C
h te tes d
[m] [°C] [°C] [dny]
Benešov 327 -15 3,9 245
Beroun (Králův Dvůr) 229 -12 4,1 236
Blansko (Dolní Lhota) 273 -15 3,7 241
Brno 227 -12v 4 232
Bruntál 546 -18v 3,3 271
Břeclav (Lednice) 159 -12 4,4 224
Česká Lípa 276 -15 3,8 245
České Budějovice 384 -15 3,8 244
Český Krumlov 489 -18v 3,5 254
Děčín (Březiny, Libverda) 141 -12 4,2 236
Domažlice 428 -15v 3,8 247
Frýdek-Místek 300 -15v 3,8 236
Havlíčkův Brod 422 -15v 3,3 253
Hodonín 162 -12 4,2 215
Hradec Králové 244 -12 3,9 242
Cheb 448 -15 3,6 262
Chomutov (Ervěnice) 330 -12v 4,1 233
Chrudim 276 -12v 4,1 238
Jablonec nad Nisou (Liberec) 502 -18v 3,6 256
Jičín (Libáň) 278 -15 3,9 234
Jihlava 516 -15 3,5 257
Jindřichův Hradec 478 -15 3,5 256
Karlovy Vary 379 -15v 3,8 254
Karviná 230 -15 4 234
Kladno (Lány) 380 -15 4,5 258
Klatovy 409 -15v 3,9 248
Kolín 223 -12v 4,4 226
Kroměříž 207 -12 3,9 227
Kutná Hora (Kolín) 253 -12v 4,4 226
Liberec 357 -18 3,6 256
Litoměřice 171 -12v 4,1 232
Louny (Lenešice) 201 -12 4,1 229
Mělník 155 -12 4,1 229
Mladá Boleslav 230 -12 3,9 235
Most (Ervěnice) 230 -12v 4,1 233
Náchod (Kleny) 344 -15 3,7 250
Nový Jičín 284 -15v 3,8 242
Nymburk (Poděbrady) 186 -12v 4,2 228
Olomouc 226 -15 3,8 231
Opava 258 -15 3,9 232
Ostrava 217 -15 4,0 229
Pardubice 223 -12v 4,1 234
Pelhřimov 499 -15v 3,6 257
Písek 348 -15 3,7 247
Plzeň 311 -12 3,6 242
Praha (Karlov) 181 -12 4,3 225
Prachatice 574 -18v 3,8 267
Prostějov 226 -15 3,9 228
Přerov 212 -12 3,5 252
Příbram 502 -15 3,8 230
Rakovník 332 -15 4,0 250
Rokycany (Příbram) 363 -15 3,5 252
Rychnov n/Kněžnou (Slatina) 325 -15 3,5 254
Semily (Libštát) 334 -18v 3,4 259
Sokolov 405 -15v 3,9 254
Strakonice 392 -15 3,8 249
Svidník 220 -18v 3,0 237
Svitavy (Moravská Třebová) 447 -15 3,4 248
Šumperk 317 -15v 3,5 242
Tábor 480 -15 3,5 250
Tachov (Stříbro) 496 -15 3,6 250
Teplice 205 -12v 4,1 230
Trutnov 428 -18 3,3 257
Třebíč (Bítovánky) 406 -15 3,1 263
Uherské Hradiště (Buchlovice) 181 -12v 3,6 233
Ústí nad Labem 145 -12v 3,9 229
Ústí nad Orlicí 332 -15v 3,6 251
Vsetín 346 -15 3,6 236
Vyškov 245 -12 3,7 229
Zlín (Napajedla) 234 -12 4,0 226
Znojmo 289 -12 3,9 226
Žďár nad Sázavou 572 -15 3,1 270

Tabula 21: Venkovní výpočtová teplota a otopné období dle lokality Zdroj: ČSN EN 12831.

Pozn. v je větrná oblast.

Nadmořská výška Venkovní výpočtová teplota te Snížená venkovní výpočtová teplota
[°C] [°C]
nad 400 m n.m. -12 -15
nad 600 m n.m. -15 -18
nad 800 m n.m. -18 -21

Tabulka 22: Snížení venkovní výpočtové teploty s ohledem na nadmořskou výšku.

Obrázek 119: Mapa teplotních oblastí v ČR. Zdroj: http://www.chmi.cz/

Výpočtové hodnoty venkovních teplot vycházejí z dlouhodobých (padesátiletých) průměrů. V posledních letech byly zimy vesměs mírnější. Dokonce se uvažuje o revizi normy, která by zohlednila vyšší průměrné teploty v posledních letech.

Dalším používaným výpočetním parametrem je průměrná venkovní teplota v topném období. Ta je pro celé území ČR + 3,8°C. Průměrné měsíční teploty pro konkrétní lokality ČR lze nalézt na http://www.chmi.cz.

Vedle výpočtových maximálních teplot pro výpočet tepelné ztráty objektu jsou také pro každou teplotní oblast určeny měsíční průměrné teploty.

Měsíční průběhy třicetiletých průměrných teplot pro vybraná města ze 4 teplotních oblastí

Obrázek 120: Měsíční průběhy třicetiletých průměrných teplot pro vybraná města ze 4 teplotních oblastí. Zdroj: ČHMI http://www.chmi.cz/

Pro použití v nejnovějších postupech výpočtu spotřeby tepla jsou pro každou klimatickou oblast vytvořeny soubory 12 syntetických referenčních dnů v hodinovém průběhu teplot, vlhkostí a intenzity slunečního záření, kdy každý z dnů reprezentuje jeden měsíc. Při tvorbě datového souboru popisujícího průběh teploty venkovního vzduchu se vychází z průměrných měsíčních hodinových hodnot se zohledněním amplitudy v letním období.

V současné době se také můžeme setkat s moderními dynamickými metodami výpočtu, kde vstupními okrajovými podmínkami jsou hodinové údaje o venkovní teplotě, vlhkosti vzduchu, pohybu slunce na obloze atd. Tj. 8760 hodnot (hodin) každé veličiny.

odinový průběh teplot pro potřeby dynamických simulací (Praha)

Obrázek 121: Hodinový průběh teplot pro potřeby dynamických simulací (Praha). Zdroj: EkoWATT.

11.2.  Vnitřní a venkovní teploty - výpočtové a průměrné

Tepelné ztráty budovy jsou přímo úměrné rozdílu teploty uvnitř a teploty venku: čím větší je tento rozdíl, tím vyšší je únik tepla z budovy směrem ven.

Vnitřní teplota je víceméně stálá a je dána požadavky na tepelný komfort a tím, k jakému účelu se místnost používá. Následující tabulka ukazuje vybrané údaje pro obytné budovy z normy ČSN 73 0540-3.

druh místnosti vnitřní výpočtová teplota
obývací místnosti 20°C
kuchyně 20°C
koupelny 24°C
klozety 20°C
vytápěné vedlejší místnosti 15°C
vytápěná schodiště 10°C

Tabulka 1: Vybrané výpočtové vnitřní teploty.

Je vidět, že v místnostech, kde se předpokládá jen krátkodobý pobyt, případně teplé oblečení (schodiště), je požadovaná teplota podstatně nižší než třeba v koupelně, kde je člověk zpravidla neoděný a ještě mokrý.

Skutečná teplota v místnostech může být jiná, podle osobních preferencí. V ČR je v bytech oblíbená "trenýrková teplota", tedy asi 24°C.

Vnitřní výpočtová teplota není totožná s teplotou vzduchu v místnosti, ale je určitým průměrem teplot stěn a vzduchu. To, jestli člověk subjektivně pociťuje tepelný komfort souvisí se způsobem, jakým je teplo z povrchu jeho těla odváděno. V místnosti člověk ztrácí teplo jednak tím, že jej předá do okolního vzduchu, a také tím, že jej přenese radiací (tepelným sáláním) na stěny místnosti. Pokud tedy jsou stěny studené, pak musí být teplota vzduchu vyšší, aby se zachoval stejný tepelný komfort. Toto řešení je ovšem jen nouzové a je použitelné jen v určitém rozmezí teplot. Jedním z důležitých požadavků na obvodové konstrukce (stěny, okna) je to, aby jejich povrchová teplota nebyla příliš nízká. Správně se proto měří vnitřní teplota takzvaným kulovým teploměrem, který zohledňuje vliv radiace a v tomto smyslu tak napodobuje lidské tělo.

Průměrná vnitřní teplota v domě je o 1 až 2°C nižší než převažující. Je třeba zahrnout noční útlumy teplot (případně i dopolední) - podle způsobu vytápění a regulace. Některé místnosti jsou vytápěné na nižší teploty. V praxi můžeme uvažovat průměrnou teplotu 19°C.

U domů s centrálním větráním je krajně obtížné udržet rozdílné teploty v různých místnostech. Průměrná vnitřní teplota zde bude tedy vyšší.

Tepelná pohoda při různé teplotě stěn

Obrázek 122: Tepelná pohoda při různé teplotě stěn.

Topný faktor - COP (Coefficient of Performance)

Topný faktor, neboli COP (Coefficient of performance) je ukazatelem energetické účinnosti zařízení, které dodává do systému teplo (tepelné čerpadlo), popř. chlad (klimatizace na principu tepelného čerpadla). Je to poměr mezi teplem (teplem dodaným do topného systému) a spotřebovanou energií (množství elektřiny pro pohon tepelného čerpadla).

Topný faktor patří mezi bezrozměrné veličiny, je tedy vyjádřen číslem. Nejčastěji se hodnota topného faktoru pohybuje v intervalu 2 až 5, resp. 7. Hodnota topného faktoru závisí na vstupní a výstupní teplotě, typu kompresoru a dalších okolnostech. Dodavatelé obvykle udávají topný faktor při různých teplotách vstupního a výstupního média. Většinou jde o teoretickou hodnotu, reálný topný faktor bývá nižší (různé energetické ztráty).

Pokud má např. tepelné čerpadlo topný faktor 4 znamená to, že dokáže vyprodukovat 4 x více tepla, než kolik je třeba dodat elektrické energie pro jeho provoz. To znamená, že čím je topný faktor vyšší, tím je vyšší i účinnost tepelného čerpadla (jde o lineární závislost). Úspora energie neroste úměrně s topným faktorem, nejedná se o lineární závislost. Roste-li topný faktor, úspora se zvyšuje pomaleji (hyperbolická závislost).

Topný faktor během roku většinou kolísá, proto je dobré, pokud je k dispozici hodnota průměrného ročního topného faktoru. Je to poměr celoroční spotřeby energie a celoroční výroby tepla. Pomocí takto stanoveného faktoru lze vyhodnotit provoz tepelného čerpadla a skutečné náklady. Existují i systémy, které díky stabilní vstupní teplotě (např. odpadní vzduch – TČ vzduch/voda, zemské podloží - TČ země/voda), mají celoročně stabilní hodnotu topného faktoru.

Topný výkon

Během topného období se mění tepelný výkon zdroje a otopné soustavy v závislosti na venkovní teplotě. Mezní hodnoty tepelného výkonu jsou dány nejnižší venkovní výpočtovou teplotou a nejvyšší venkovní teplotou, při které je vytápění ukončeno.

Jmenovitý tepelný výkon

Nejnižší teplota, na kterou jsou zdroj tepla i otopná plocha dimenzovány, je výpočtová venkovní teplota oblasti, ve které se budova nachází. Tyto výpočtové venkovní teploty jsou u nás čtyři a jak je obecně známo, dosahují hodnot te = −12; −15; −18 a −21 °C. Výpočtové venkovní teploty nejsou extrémními nejnižšími teplotami, ale je jich dosaženo během několika po sobě následujících desítek hodin. Výpočtové venkovní teploty vytváří teoreticky tepelně ustálený stav. Zdroj je pro tyto podmínky navrhnut na tzv. jmenovitý výkon.

Nejnižší tepelný výkon

Nejnižší tepelný výkon má topný zdroj při venkovních teplotách, při kterých je vytápění ukončeno. Venkovní teplota pro ukončení vytápění je dána zvýšením teploty nad průměrnou denní hodnotu, dosahovanou po dva dny po sobě (bez perspektivy na snížení této teploty třetí den). Jedná se opět o představu dosažení ustáleného teplotního stavu, pro který náš návrh provádíme. Volba tohoto kritéria nejvyšší venkovní teploty je závislá od akumulačních schopností budovy. Optimálně je uvažovaná teplota ukončení topné sezónytemax = +13 °C. Pro budovy lehké bez akumulace se doporučuje teplota temax = +15 °C. Do roku 1989 byla pro klasické těžké budovy předepsána tato teplota hodnotou temax = +12 °C.

V dalších úvahách byla pro ukončení topné sezóny zvolena průměrná denní teplota temax = +13 °C.

Doba trvání vytápění – topné období

Normovaná venkovní teplota pro teplotní oblast určuje i topné období v roce. Přibližně při teplotě oblasti te = −15 °C a teplotě ukončení vytápění temax = +13 °C vychází topné období okolo 250 dnů, tj. okolo 6000 hodin. Dále se pak z těchto hodnot časového intervalu bude vycházet.

Vnitřní teplota

Výpočtová teplota uvnitř vytápěných prostorů budovy je závislá na účelu budovy. Nejčastěji za výpočtovou teplotu vnitřního prostoru se uvažuje teplota tepelné pohody v bytových prostorách ti = 20 °C. V dalším grafickém zobrazení závislosti výkonů na venkovní teplotě bude s touto vnitřní výpočtovou teplotou uvažováno.

Stanovení průběhu měrných výkonů

Obr. 1

Obr. 1 Lineární průběh měrného výkonu v topném období od teploty −15 °C do teploty +13 °C. Přímka 1 od bodu A do bodu B má průběh s měrným výkonem Q% od 100 do 20 %. Průběh měrných výkonů v procentech během topného období, podle venkovních teplot, vyjádříme zcela jednoduše graficky podle obr. 1. K lineární stupnici venkovních teplot na x–ové pořadnici přiřadíme lineární stupnici měrných výkonů na y–ové pořadnici. Průběh měrných výkonů Q% v procentech, mezi bodem A – jmenovitý výkon (QN%) pro teplotu te = −15 °C a bodem B – nejnižší výkon (Qmin%) pro teplotu temax = +13 °C, má rovněž lineární průběh.

Výparník

Výparník je určitý druh výměníku tepla, který je určen k realizaci fázové přeměny jednoho z pracovních médií z kapaliny na páru. Odpařování probíhá obvykle při konstantním tlaku, tedy i konstantní teplotě odpařované kapaliny; současně je dodávána tepelná energie ochlazováním druhého pracovního média.

Výparník je součástí každého kompresorového i absorpčního chladicího zařízení, kde zajišťuje odvod tepla z chlazeného prostoru.

Volejte ZDARMA !

800 900 370

Florian tepelná technika s.r.o.
Denisova 85
Teplice, 415 03


stěhování kotlů